Vlastní tvorba a rodičovská: Start, přestupní stanice, nebo konečná?

Jak skloubit práci a péči o malé děti, případně jak v důsledku založení rodiny neposlat svou rozjetou kariéru na několik let k ledu (ještě hůř definitivně do kytek), je velké téma, o kterém toho už bylo napsáno i řečeno hodně. Já rozhodně s žádnou přínosnou nebo objevnou informací nepřijdu. To ani nejde. Neexistuje žádný univerzální scénář nebo návod, podle kterého postupovat, protože každá máma (nebo táta) na rodičovské má jiné zázemí a podmínky. Ale ráda se podělím o svou osobní zkušenost a popíšu, jaký vliv na mou kariéru mělo narození dětí.

Jakkoliv jsem cítila, že příchod mých synů na svět je to nejúžasnější, co se mi mohlo přihodit, nemohla jsem se ubránit občasné frustraci z toho, že nemám čas na věci, které mě baví ze všeho nejvíc (přebalování a kojení to fakt nebylo). Před dětmi jsem pracovala na plný úvazek jako učitelka francouzštiny a výtvarné výchovy. Téměř každou volnou chvíli jsem pak věnovala své vlastní tvorbě, ilustrování jsem paralelně provozovala jako vedlejší samostatně výdělečnou činnost od roku 2011.

Ze dne na den jsem se tak ocitla v situaci, kdy jsem mohla kreslit jen ve chvílích, kdy mi to děti umožnily. A těch chvil bylo - i přes vydatnou pomoc mého muže - mnohem méně, než bych si bývala přála. Přes veškerou lásku k synům a vděk za to, že mám krásné a zdravé děti, jsem rodičovství poměrně dlouho (a s výčitkami svědomí) vnímala jako brzdu ve své ilustrátorské kariéře. Měla jsem pocit, že "promarňuju" několik let, během kterých jsem se mohla profesně rozvíjet.

S odstupem času jsem si ale uvědomila, jak zásadně mi mé děti pomohly v tom, abych své tvorbě dala ten správný směr. V čem tedy vidím ta hlavní pozitiva a přínos rodičovské pro svou práci?

• Zcela automaticky přehodnotíte priority. To nejdůležitější ve vašem životě jsou nyní děti. Víte, že váš úkol číslo 1 je být tu pro ně. Začnete přemýšlet, jestli práce, kterou jste předtím dělali, je dobře slučitelná s rodinným životem. Jestli v ní můžete pokračovat a být přitom spokojení. Vaše spokojenost je totiž zcela zásadní (byť samozřejmě ne jedinou) podmínkou toho, aby byly spokojené i vaše děti. Proto jsem se rozhodla nevracet se do školství a věnovat se pouze vlastní tvorbě, která mě naplňuje daleko víc. Práce na volné noze navíc představuje velkou časovou flexibilitu, která je zejména v době, kdy máte malé děti, k nezaplacení.
• Odfiltrujete to nedůležité (nebo méně důležité) a zaměříte se na to, co vám dává největší smysl. Protože zkrátka na nic "navíc" nemáte čas. Takže se konečně naučíte říkat NE. Velmi důležité slovíčko. Dřív jsem kývla téměř na vše, protože mi bylo líto práci odmítat. Ani ne tak kvůli výdělku, ale především ze strachu, abych nepropásla nějakou skvělou příležitost. Jenže často to skončilo tak, že jsem se dostala do časového presu nebo se trápila se zakázkou, která mi neseděla. Dnes už beru jen to, co mě opravdu zaujme a nikdy nic, co má šibeniční termín. Mnohem víc času a energie také věnuju svým osobním projektům. V momentě, kdy děláte to, co vás doopravdy baví, dokážete být velmi výkonní.
• Když víte, že máte na práci jen omezený čas (třeba dvě nebo tři hodiny každé dopoledne), jste daleko efektivnější a prokrastinujete minimálně. Prostě vám nezbývá nic jiného než napnout síly, maximálně se soustředit a jet na plný plyn. Koneckonců - tu chvíli se to dá vydržet poměrně snadno.
• Obecně je rodičovství možná dost banální a všední věc. Ale pro každou matku je její dítě středobod vesmíru. Mateřství je ohromně niterná zkušenost, která může být nevyčerpatelným zdrojem inspirace. A to, co je autentické a "prožité", vždy funguje nejlépe. Čím osobnější je to, čemu se věnujete, tím víc vám to lidé budou věřit. Přestože ilustruju už mnoho let a nakreslila jsem toho spoustu, největší úspěch mají jednoznačně mé rodičovské komiksy. A díky nim se i má další práce dostává do povědomí stále více a více lidí.

Ke všem těmto závěrům bych s největší pravděpodobností časem došla tak jako tak. Ale rodičovská dovolená byl bez pochyby velký katalyzátor tohoto náročného procesu určování priorit a přechodu na volnou nohu. Svou rodičovskou bych přirovnala k přestupní stanici. Před narozením dětí se mé pracovní tempo podobalo rychlé jízdě rychlíkem po hlavní trati. A pak jsem přestoupila na osobák, který jede mimo hlavní trať, zato hezčí krajinou. Tempo je sice pomalejší, ale o to víc si jízdu si užívám.

Jistě, zdaleka ne každá máma je v situaci, kdy si může dovolit luxus opustit zaměstnání a připravit rodinu o jistotu jednoho pravidelného výdělku. Ale pokud nad tím alespoň trochu uvažujete a máte stabilní finanční zázemí, které vám umožní bez rizika překlenout počáteční období, během kterého si otestujete, jestli vás to, co vás baví, i uživí, neváhejte a jděte do toho.

Na závěr opět přidávám pár tematických odkazů.

Moc hezky o rodičovské jako o příležitosti vypráví Bohdana Goliášová, podnikatelka, mentorka a zakladatelka projektu Tvůrci v praxi, největší komunity českých podnikajících rukodělných tvůrců:

https://www.tvurcivpraxi.cz/podcast/epizoda-6/

O tom, jak své rodičovské zkušenosti přetavila v úspěšné podnikání, zajímavě mluví v podcastu Bohdany Goliášové i Alice Kavková:

https://www.tvurcivpraxi.cz/podcast/epizoda-15/

Jak to má s prací a výchovou dětí ilustrátorka a výtvarnice Toy Box, si můžete poslechnout v tomto rozhovoru:

https://kreativnikreatury.cz/streamy/toy-box-karierni-rust-skrze-vuli-a-houzevnatost

A pokud je tu náhodou někdo, kdo vládne francouzštinou, zde je moc hezký rozhovor s Aurore Petit, francouzskou ilustrátorkou, mámou dvou malých holčiček a autorkou knihy Une maman, c´est comme une maison. Téměř celý o tom, jak zásadně narození dětí ovlivnilo její tvorbu.

https://senscreatif.fr/30-special-fete-des-meres-avec-aurore-petit